utrum

Zřejmě nikdy nezapomenu na jednu ze skupinových psychoterapií, kde si ambiciózní mladá žena, manažerka v kostýmku, stěžovala, že cítí, jakoby téměř vše, co udělá, bylo hned kriticky hodnoceno jejím okolím, jehož tlak ji již zmáhá.

Terapeut se na ni zahleděl a zeptal se jí: „To vypadá, jako by na to vaše okolí mělo právo. A kdo mu ho dal? No vy jste mu ho dala.“

Zůstali jsme sedět v nemém úžasu, nechali jeho slova doznít.

Vzpomněl jsem si na ně mnohokrát, naposledy, když jsem si v půjčovně DVD vybíral film, se kterým strávím večer.

Spatřil jsem titul Freddyho úlet a hlavou mi proběhl asi rok starý zážitek.

To bylo tak:

Šel jsem do video a DVD půjčovny a zeptal se prodavače, zdali nemá nějaký tip. Odvětil, že určitě, pokud mu řeknu, co se mi líbí. Pravím, že např. Blbý a blbější. Zcela vážně se zamyslel a povídá: „Mhm, Blbý a blbější, aha, mhm. Tak to by se vám mohl líbit Freddyho úlet. To je snad ještě vtipnější. Ale mám ho jen na VHS.“

Tak to celé skončilo, neviděl jsem film, neboť jsem neměl technologii.
A opět začalo, když jsem tento titul viděl tentokrát již na DVD v nabídce jiné půjčovny.

Dovolil bych si nyní sestavit malý žebříček komedií podle hranice možného.

4. Klub sráčů (Kevin and Perry go large)
3.(2.) Blbý a blbější (Dumb and dumber)
2.(3.) Blbý a ještě blbější (Dumb and dumberer)
1. Freddyho úlet (Freddy got fingered)

Film, režijní debut scenáristy a herce Toma Greena, jsem donesl domů. Přestávky jsem si povolil maximálně pětiminutové a maximálně dvě. Musím uznat, že bez předchozího tréninku, vyjádřeného výše uvedeným žebříčkem, bych nevydržel ani deset minut. Ale jak se říká: těžko na cvičišti, lehko na bojišti.

Další den jsem prožil jako ve snách, neměl jsem totiž s kým a jak sdílet tuto mezní zkušenost, neměl jsem ani slova, kterými bych ji mohl někomu přiblížit. Nezapustil jsem ji ještě do kontextu a nechtěl jsem obtěžovat okolí nesmyslnými sděleními. Zároveň jsem stále trochu nevěřil, že se mi to celé nezdálo, resp. pod dojmem šoku jsem si některé ještě více šokující věci nedomyslel.

Cítil jsem, že nemám na výběr. Odešel jsem domů a film shlédl ještě jednou, abych se ujistil, že se mi to nezdálo a hlavně abych našel způsob, jak o něm hovořit.

Když film skončil, shlédl jsem jej ještě jednou.

Na nic nového jsem ovšem nepřišel.

Řeknu vám tedy, oč ve filmu jde.
Osmadvacetiletý budižkničemu Gord Brody umí dvě věci. Jezdit na skateboardu a kreslit jakési skicy, které mohou být při troše dobré vůle považovány za potenciální základ komiksu či dokonce animovaného filmu. Gord bydlí s rodiči, kteří mají ještě jednoho syna, Freddyho. Šestadvacetiletý Freddy je Gordovým opakem, je samostatný, inteligentní, přizpůsobivý, schopný vykonávat zaměstnání, zkrátka normální. Gordův otec svého hnusného, neschopného a úchylného syna nesnáší. Zastavím se u slova „úchylného“.

Tento film skýtá řadu úchylných scén, které jsou šokující, neboť nemají žádné vysvětlení, ani pointu, a někdy jim chybí dokonce i sebemenší gradace a končí tak jen u pouhého náznaku situace, kdy jediným dějotvorným prvkem je Gordův strašný řev. Např. jede autem kolem farmy, kde je připouštěn kůň. Sleduje to, zatímco jí bagetu a jeho výraz se stane nepříčetným. Nakonec to nevydrží, přiskočí ke koni a vezme do ruky jeho penis, přičemž hrozně řve. Konec scény.

Zvířata vůbec jsou vždy objektem zvrácených praktik.

Jako příklad scény, která snad ani nemá žádné vitální parametry, bych mohl uvést práci u pásu ve výrobně sýrových sendvičů. Gord za hrozného řevu vyleze na linku, tlustou šišku salámu naznačí obrovský penis a řve na všechny, že je opravdu velký chlap či co. Paradoxně mu vůbec nikdo z apatických zaměstnanců – ovcí nevěnuje pozornost.

Možná by se zdálo, že tyto scény ničím nevybočují z obvyklé linie amerických crazy komedií, ale já netvrdím, že ano, chtěl jsem jen demonstrovat systém uvažování scenáristy, který je absencí téměř veškeré logiky, s jedinou výjimkou zápletky.
Gord nepravdivě obviní svého otce, že zneužívá jeho mladšího bratra Freddyho (Freddy Got Fingered), což je zajímavé obvinění, které se nedá vyvrátit. I když Freddy i otec zapírají, nikdo jim nevěří, protože se domnívají, že v obou případech jde o odůvodněnou lež. Mladšího bratra tedy umístí do domova pro zneužívané děti (ano, děti, je jim tak kolem 8 – 10 let) a po ošklivém otcově výstupu v Gordově pokoji (opravdu strašné), který náhodou shlédla, opouští rodinu i matka.

Film disponuje i několika šťastnými konci, tedy více, než jsme zvyklí.
Scéna „luxusní večeře“ je vynikající.

Scéna „hledač pokladů v koupelně a posléze v záchodě“ je brilantní.

Scéna „dostaň se do těch zvířat“ s nesmyslným závěrem, v němž Gord přežije náraz kamiónu, není tak natlakovaná, ale to nevadí.

Scéna „přivítání na letišti“ včetně roztomile naznačeného orálního sexu (nejoblíbenější a vlastně jediné činnosti Gordovy milé) je také velmi dobrá.
Postava chlapečka, který je nešťastnou náhodou vždy zraněn jakoby vypadla z oka nezapomenutelnému Codymu ze Scary Movie 3, natočenému ovšem o dva roky později. Nutno ovšem uznat, že Cody je mnohem plastičtější postava, ovšem na rozdíl od tohoto chlapečka jedna z hlavních.
Scén, kterým by stálo za to projevit uznání, je tu mnoho.

Pokud vás zajímá, zdali stojí za to film vidět, pak lze říci jen: Ano, ano. Nebuďte ale sami.

This entry was posted on Pátek, Červen 2nd, 2006 at 15:56 and is filed under B-Movies. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.