utrum

Možná se Vám zdá, že z titulku nevíte o co jde. V zápětí by se Vám z titulku mohlo zdát, že se mi nově uvedený film se Stevenem „mrožím ksichtem“ Seagalem STÍNY MINULOSTI líbil, ale pokusím se vše uvést na pravou míru.

Stínový opravdu je. Nevím jestli to byl nějaký druh uměleckého záměru nebo je kameraman prostě debil, ale Seagal se skoro ve všech interiérech pohybuje v podivném mlhavém stínu, že ho skoro není vidět. Třeba autoři prostě měli soucit s diváckou obcí a nechtěli naplno vystavovat Stevenův korpus v celé své šířce a tloušťce.
Tím se pomalu dostávám k dalšímu smutnému faktu. Ano Steven je stále tlustý. Stále zahalen v neurčitých kabátcích pytlového střihu a stále mírně opocen, což nedokáží zakrýt ani tuny make-upu, jenž mu někdo v pudu sebezáchovy naplácal na obličejovou část hlavy.
Bohužel proč jsem použil i výraz šarmantní je mi záhadou.

Posuňme se však k obsahu samotného dílka. Námět nás tentokrát překvapí svou neotřelostí a svěží nápaditostí. Steven totiž ztvárňuje bývalého agenta CIA, NSA či NSDAP (nepamatuji si přesně), který penzionován, chce strávit dovolenou se svojí dcerou v Rumunsku, což je jako vždy chytrý manévr pro to, aby se ušetřilo na exteriérech. Bohužel nechutní odporní a nechutní rozvědčíci mu podstrčí do mobilního telefonu s dotykovým displejem místo výrobcem dodaného stylusu jiný, obohacený o nějaký sajrajt, který nevědomky propašuje až do výše zmíněného Rumunska, kde si na dotyčný sajrajt někdo z taktéž výše zmíněných odporných a nechutných rozvědčíků dělá zálusk. Bohužel, vážený čtenář promine – moc nepochopil kdo a proč. Stejně tak jsem nepochopil proč mu po příjezdu na nádraží unesou dceru, když to nadále s dějem moc souvislosti nemá. Možná proto, že jinak by hlavnímu hrdinovi nemohli dodat nějaký stimul k akci, aby veškeré zlé odporné a nechutné rozvědčíky zbavil života a krvechtivý divák si přišel na své.
Pak nastane obvyklý seagalovský chaos. Nikdo nikomu nevěří, nikdo neví kdo pro koho a co dělá, ale všichni jsou nejspíš cool a nasraní. Do toho se připlete několik teroristicko amatérských buněk, několik jeboňů z americké vlády, duo naprosto zcestných lokálních policistů, pár trapných prodejců drog a jedna obstarožní taxikářka. Zní to jako recept na dort od pejska a kočičky a výsledný produkt tomu vizuálně i odpovídá. Od momentu kdy se Steven objeví v Rumunsku jsem ztratil nit. I když popravdě i v úvodu filmu jsem jí jen těžko chytal. Jedna z výživnějších sekvencí se odehrávala v potemnělém dojo, kde Seagal promlouvá k hrstce asiatických odrostlých žáků. Tak bych to alespoň ze situace pochopil. Přišlo mi pak ale divné, proč Steven jednoho z nich po jeho dotazu „můžete mne učit mistře“ (nebo co to brblal) prohodí zdí. Tím celá expozice totiž končí a že by se někdo obtěžoval to nějak vysvětlit.. ani náhodou.

Zajímavé na charakterech bylo i to, že trpěly určitým druhem mimo smyslového vnímání. V jeden moment se Steven totiž octne v opuštěném baráku (aniž by opět divák pochopil proč a kudy), aby za ním v zápětí dorazili další hadrníci z opačné strany sociálního spektra. Sešli se v tom baráku náhodou? Nebo je tam poslal nějaký nečestný pocestný? Opravdu záhadné jsou někdy cesty boží.

Aby byl obrázek zmaru opravdu kompletní, uvedu příklad ještě jedné scény. Zprvu jsem měl pocit, že Seagal jde na nějakou schůzku (nejspíš s teroristy nebo s maminkou). Taxikář ho dovezl k honosnému pajzlu kam se Steven pod záminkou koupě drog a kopulace s prostitutkami vetře. Uvnitř si od divného dealera chce zakoupit drogu, leč dealer své kumpány (potom co Seagal pronese větu „chtěl bych ty drogy legálně na předpis“) promptně vyzve, aby nebohého hlavního hrdinu zabili. Klid… nestane se tak, Steven jako vždy vykostí všechny nezbedníky (včetně jednoho zamaskovaného syfilitika). Následně odkráčí do vedlejší cimry, kde letitá a scvrklá účetní chtivě počítá peníze (jistojistě špinavé) a tyto jí svižně odebre. Když účetní chytne amok a začne po něm pálit z nějaké divné automatické Beretty, Steven jí pošle do věčných lovišť dobře mířeným výstřelem mezi světla, která jí tím výstřelem logicky zhasla. Říkám si; proč proboha dobrých 10 minut filmu věnují tomu, co by spravilo jedno seknutí Seagalovy špekaté pracky do bankomatu? Možná již ale stárnu a ztrácím cit pro jemné nuance rumunských filmů.

Jediným opravdovým překvapením a šlágrem bylo tedy to, že Steven se začal hýbat. Nekecám. Ač jsem si jednotlivé akční scény rozfázovával po jednotlivých okénkách, stále to byl velký S. S. kdo do těch zlých rozvědčíků kopal, kdo je lámal a kdo jim trhal vazivo všech možných i nemožných kloubních spojení. Třeba mu nějaký filuta z produkce začal tajně přidávat do pitiva GS CONDRO FORTE a mistr pocítiv závan druhomízní energie si řekl, že to zase jednou zkusí sám. Ne nějak rychle či zběsile, ale i to že udělá 3 kroky po sobě a nevystřídá ho kaskadér je myslím úspěch, který by při delší vzestupné tendenci mohl znamenat jistý takřka až pandimenzionální průlom.

Nicméně na závěr nezbývá konstatovat, že zatím se nějaká revoluce či bombastický comeback (jak nás vždy ujišťuje popisek na zadní straně obalu) nekoná a Seagal jede dál ve vyjetých a pohodlných východoevropských kolejích. Jen se začínám obávat toho, že jednoho dne půjdu po Malé Straně a tam bude Steven v záři reflektorů metat veletoče. Pro jistotu si začínám psát do šuplíku vhodný scénář, kdyby mě například produkce oslovila a poslední vůli, pro případ, že mu nějaký dobrák přeloží tyto nelichotivé řádky.

Děkuji za pozornost a u Stevenova dalšího filmu Attack Force se těším doufám ve zdraví nashledanou.

This entry was posted on Pátek, Říjen 27th, 2006 at 7:29 and is filed under B-Movies. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.