Vždy, když vejdu do video/dvd půjčovny a spatřím jak se mezi novinkami diskrétně krčí další film se Stevenem „klepajícím se rosolem“ Seagalem, vloudí se mi do tváře škodolibý úškleb mísící se až s dětskou rozverností. Nejinak tomu bylo včera v podvečer, když jsem driftujíc sněhovou srágorou zjistil, že konečně dorazil film „Síla úderu“.
Ihned mi hlavou začalo šrotovat: Bude to stejná konina jako minule? Nebo se snad dočkám ještě něčeho zvrhleji amatérského? Bude Steven zase o nějaký ten cent těžší? A dovím se konečně kde je Waldo?
Na tyto otázky odpovím promptně. Čili slovy klasika; směle do toho…
V úvodu se zastavím hned u zpracování obálky filmu. Steven mi přijde na to, jak ho znám z minulých filmů docela v kondici. Jelikož jsem ale člověk nedůvěřivý, znalý photoshopových triků a heblat, nenechám se tímto zmást.
Kladu kotouč do mechaniky a čekám. Nutné informace o tom, že film je chráněn autorskými právy, hnusné menu, informace o tom, že jedeme na dolby surround. Pak už se rozjíždí samotný film. Hurá!
No… první minuta… druhá… pátá.. co to jako má bejt? Zase je všechno v noci. Není skoro nic vidět. Skupinku vojáků tam vraždí nějací sígři nebo co. Steven jede autem.. asi na pomoc. Pořád se vraždí, Steven stále jede autem… stále ten masakr… Steven stále jede autem. Teď vystupuje a zahrazuje cestu nějakému vykukovi. Majzne ho prackou a vykuk letí k zemi mrtev a Steven získá zpět nějaký sekvenátor, který byl ukraden. Hm.. to je teda pecka! A co je ten sekvenátor mi taky neřekli…
Kdyby mi někdo předem sdělil, že za celý film (kromě finální – nezbytné – pračky) někoho podobně majzne již pouze jednou a zbytek času bude jenom sedět po hospodách, pitevnách, autech, briefing-centrech nebo rozvláčně špacírovat, snad bych se na ten film i vybodnul a šel dělat něco jiného.
Je to bohužel tak. Celý film je opět úchylný slepenec, ve kterém by se asi styděl hrát i Jára Kouhout. Jak jsem pochopil, vše se točí kolem faktu, že Seagal je velitelem úderné jednotky nějakého vojenského zvláštního patvaru. Ve zmiňovaném úvodním masakru však přijde o svůj tým (asi to nebyli zas tak dobří vojáci) a celý zbytek filmu je o tom, že chce po svých nadřízených tým nový (prozradím – obdrží dva, ale také o ně přijde). Možná to bude tím, že třeba stejně jako jeho tým nejsou dobří vojáci, tak Steven není dobrý velitel, o čemž by svědčila i průpovídka jednoho z podřízených: „O Marshallu Lawsonovi (Seagal) potřebuješ vědět jenom dvě věci. Za prvé – je to pěknej hajzl a za druhé – je to pěknej hajzl“.
Ve zbytku filmu jde o nějakou drogu CTX (asi Citrusová Tlačenka z Xaverova) , která z lidí dělá nadupané, vyšinuté androidy, což se Seagalovi nelíbí a rozhodne se všechny zainteresované poslat na pravdu boží, než někdo drogu stačí vypustit do vodovodní sítě. Do toho jako vždy vstupuje nepřítel z vlastních řad (jak podobné předchozímu filmu!), několik místních zkorumpovaných policistů (jak podobné předchozímu filmu!) a skupina idiotických záporných postav, vyskytujících se v nonšalantních gotizujících haluznách (jak podobné předchozímu filmu!).
Zároveň, aby toho nebylo málo, je ve filmu přehršel nepochopitelných scén. Namátkou – nějaká černoška tam neustále někoho vraždí. Vraždí náhodně a nejlépe úplně cizí postavy, které s dějem nemají nic společného. Vždy to probíhá tak, že skončí dějově zařaditelná expozice, střih, najednou temný parčík, chlíst a někomu teče z hrdla malinovka – možná chtěl autor naznačit, že máme co do činění s opravdovými parchanty, se kterými není žádná sranda, nebo – což bude asi pravděpodobnější – potřeboval natáhnout stopáž.
Poslední část filmu pak přináší již známý Seagalovský masakr – mistr si zažádá o přístup do muničáku a začnou krvavá jatka. Bohužel, předposlední přestřelka se tvůrcům trochu vymkla z rukou. Stevenův tým (v černých maskáčích) totiž stojí proti jinému týmu ze stejného úřadu (v tmavě zelených maskáčích), což v kombinaci s tmavým prostředím nutně vyvolá fakt, že se divák vůbec neorientuje, kdo koho právě poslal do kytek a komu má fandit. Před koncem filmu Steven ale naštěstí bez výjimky všechny pozabíjí (za což jsem mu po 91 minutách téhle selanky docela vděčný), aniž by se přitom jako vždy musel nějak významněji hnout z místa.
To napovídá, že se opět musím zmínit o samotném Stevenovi. Tak jak na tom ten kluk macatá vlastně je? Upřímně, asi dost bídně. Od minulého filmu s žádnou redukční dietou bohužel nezačal, zdá se, že mu artritida kroutí hnáty, póry na obličeji má zas o nějaký ten centimetr větší a cícha, kterou se jako vždy snaží zkrotit zapnutím všech knoflíků na kabátu až ke krku, vyvolává dojem, že ještě jedno nadechnutí a vyletí mu za zvuku trhajících se švů ven.
Závěrem tedy nezbývá než konstatovat, že se opět jedná o stejně plytké bahno jako minule, s výjimkou několika prvků, které z celého filmu dělají podivný mix eFkového akčňáku a nepovedeného vampýrského hororu, ve kterém je běžné, že se ležící mrtvoly pohybují jak čamrdy (skoro všechny), mohutné staleté kamenné zdi se prohýbají jako papír a protagonisté trpí nějakým záhadným typem nasládle hnilobné demence, což neodvratně vede k tomu, že i kladní hrdinové jsou vám stejně odporní, jako ti záporní. Nemám tušení jak dlouho chce Steven hrát v podobných volovinách, ale začínám nabývat dojmu, že ho za pár let budeme mít šanci spatřit jak, si to po plátně šine v invalidním vozíku nebo na vyztuženém lůžku intenzivní péče s kapačkami visícími z bezvládných špekovitých končetin.
Přeji Vám pěkný den a u dalšího filmu Fight of fury nashledanou.
