utrum

Boží, fantazie, slint.

— Prezentace Kekai Kotakiho
— Blog Kekai Kotakiho

Našel jsem pár starejch kazet. To byly časy, to byly dyzajny. Člověk něco držel v ruce. Krabička, obal páska. Šroubky. Zpracovani bez chyby. Japan, W. Germany, Československý film – Filmové laboratoře Barrandov – Odštěpný závod Gottwaldow. Kdyby sem zavítali nějací týnejdžři, aby aspoň viděli jak to vypadalo.

Kdo si ještě dneska vzpomene na Emgeton! Ten design byl sice trochu těžkopádnější, byly ale na maloměstě jediný jakš-takš dostupný. A ty vruty!

Ve foyer a prostorách baru kina Světozor je výstava plakátů Fanciszka Starowieyskiho. Velmi působivé!

Nepravidelný seriál mapující střet plakátů na maloměstě.

Zdroj Typografie lidu

Taky rádi sjížděte takový ty blogy, kde jsou jen obrázky a žádný kecy, zabít chvilku nebo načerpat inspiraci? Co takhle obrázko-blog, kde je jen čistě český vizuální materiál. Když to tak vidím, ono to zase tak špatný s tím českým designem nebude, nebo jo?

http://kybl.tumblr.com/

oskenováno z časopisů Ozvěny, z let 1938-1944

Kolektiv z Amanita Design kolem Jakuba Dvorského nedávno dokočil svou další hru Machinarium. Obrázky mj. Adolf Lachman. Hudba Tomáš Dvořák. Hra i hudba jsou naprosto super!

Tak jsem si zase vyrazila na rodinný nákup. Lídl hlásil lesklé slevy, nízké ceny, poražené stromy a novou pobočku v historickém centru. Byl čas vyrazit naplnit nákupní tašky! Rodina si v lednici vybírá očima podle obalu a náš odpadkový koš se tak může pyšnit nejhezčími designy v okolí. Jen ten šok po otevření! A takhle to je s tou reklamou jako na všecko? Ještě, že jsou mezi námi dobří lidé a dají si tu práci a vše nám zadokumentují!
Projekt REKLAMA vs REALITA (werbung gegen realität)

Tak nejdříve tu dobrou nebo špatnou zprávu? Tak ta dobrá je, že přijede, ale to stejně už všichni zainteresovaní vědí. Já si alespoň odskočím od plotny. Ta špatná je vidět viz. níže. Plakát neznalým sděluje asi toto „Do Akropole přijede mánička s červenou hlavou, věčně na tripu, chichichi chochocho, rukama se mlátím do kolen, fashion victim aneb mám vás rád a asi budu brzo zvracet v tom předklonu.“ To má asi za trest, chudák citlivý melancholický bój Nathan. A nechtějte mi nasrat dotazem, co konkrétně se mi na tom nelíbí… Nevermore zadavatelům i tvůrcům plakátu.

http://www.nathanfake.co.uk/content/
http://www.myspace.com/nathancake
http://en.wikipedia.org/wiki/Nathan_Fake

Tak jsem v průběhu reorganizace svýho datovýho bordelu narazil i na tohohle pána ze Švédska a nemůžu si to nechat pro sebe. Mě se způsob jakým pracuje zamlouvá moc. Takový to retro co nestárne, když se to umí… zvlášť karikatury jsou parádní.
Za komančů u nás vycházely takovy malý vázaný knížečky se ftipama… pamatujete to někdo? Byly tam taky dobrý karikatury…

— Web Jonase Bergstranda

Dámy prominou, ale o to jsem se musel podělit.

Zdroj archiv e!.

21. srpna 2007 představila česká veřejnoprávní televize nový vizuální styl svých kanálů. Ten je výsledkem práce týmu nezávislých designerů a pracovníků České televize.

Vraťme se nyní o 16 let zpět do doby, kdy novinář a tehdejší šef rakouské veřejnoprávní služby ORF Gerd Bacher, původem ze Salzburgu, oslovil angličana a grafického designera Nevilla Brodyho s nabídkou kompletního redesignu vizuálního stylu rakouských televizních a radio stanic.

Pro Brodyho, tehdy již celosvětově uznávaného designera, byla taková nabídka výzvou, umožnující uplatnit bohaté zkušenosti z oblasti tvorby vizuálního stylu a propojit je s novými možnostmi, které televize jako medium nabízí. Brody si byl vždy dobře vědom toho, že práce grafického designera nekončí „u papíru“ a má-li být výsledek dobrý, je potřeba chápat design a prostředí ve kterém (a pro které!) je tvořen, v širších souvislostech.

Veřejnoprávní televize trpí všude na světě stejnými neduhy. Jsou konzervativní, nepružné, uvězněné v okovech konvenčního diváka. Jedním z nezbytných kroků pro vytvoření vhodných pracovních podmínek proto bylo najít schopného nezávislého partnera mimo toto prostředí, který by celý projekt řídil.

Vídeňská konzultační a designerská společnost DMC, založená v roce 1991 Hubertem Schillhuberem a Oliverem Kartakem, se tak na návrh Brodyho a se souhlasem vedení ORF stala řídícím článkem celého procesu transformace a komunikačním mostem mezi týmem designerů v čele s Nevillem Brodym a lidmi z ORF.

Nová tvář ORF, kterou si o dva roky později na svých přijímačích naladilo bezmála osm milionů Rakušanů a se kterou se na obrazovkách našich sousedů můžeme v lehce modernizované podobě setkat dodnes, je výsledkem spolupráce, která by se dala z našeho pohledu nazvat osvícenou.

Můžeme hledat odpovědi na to, proč se šéf naší veřejnoprávní televize Jiří Janeček při tiskové konferenci k prezentaci nové tváře ČT zadrhává a opakuje několik prázdných formulí stále dokola, proč Pavla Hromková z oddělení Vizuální prezentace ČT hovoří o něčem, čemu evidentně příliš nerozumí a dává přitom pokyny „obsluze on-screen prezentace“ Alanu Zárubovi (který je jinak respektovaný grafický designer) nebo proč se autor celého vizuálního stylu a vítěz veřejné soutěže Štěpán Malovec vůbec nedostane ke slovu. Ale copak si, milí krajané, musíme odpovídat?

Výsledek reflektuje podmínky, ve kterých byl vytvořen.
A buďme za něj rádi. Od 1. září na všech kanálech veřejnoprávní televize.

Update:Porovnejte proces vzniku nové tváře ORF a ČT. Váš názor nás zajímá – diskutujte

Výstava prodloužena do 8. 5.! (Díky Libore!)

Výstava představuje přes stovku japonských plakátů posledního desetiletí ze sbírky DNP Archives of Graphic Design, Tokyo, kterou společně připravilo UPM s Die Neue Sammlung v Mnichově. Po premiéře v Mnichově následovalo uvedení v Zürichu, Frankfurtu, nyní v Praze a poté Berlíně. K výstavě byl vydán kompletní německo-anglický katalog, k výstavě v Praze bude připravena česká verze. (převzato ze stránek UPM).

Uměleckoprůmyslové museum v Praze
17. listopadu 2, Praha 1

Otevřeno denně mimo pondělí 10-17 hodin, úterý 10-19 hodin

— UPM

Natascha Kampusch a Andy Warhol po jeho ostravské výstavě teď chodí ke stejnému psychoanalytikovi.

V Ostravě ikonu pop-artu zavřeli na měsíc do temného sklepa, umlčeli, svklíkli, mořili hladem a mohl bych fantazírovat, co s ní dělají po nocích, ale … Utrum je přece seriózní médium.

Právě ukončená Ostravská výstava byla skvělou příležitostí pro zloděje moderního umění, organizátorům se tady podařilo navést řadu originálů. Doporučil bych a končím tím seznam kladů.

Jeho bundu z hadí kůže pohodili vedle rozmotané prodlužovačky vedoucí ke staré televizi. Jediný vystavovaný text, ze kterého by šlo o našem klukovi načerpat zajímavé informace (na což jsem se nejvíce těšil) je hustě popsaná papír v rohu druhé místnosti. Tento jeho životopis však pro mě skončil někde v pubertě. Pak jsem začal být nervózní, že ostatním blokuju přístup k jedinému ostrůvku zajímavých informací na celé výstavě.

Poučení na závěr? Tohle je mnohem lepší výstava Andyho Warhola.

Tomuhle foťáku jsem se nejdřív docela smál. Připomíná mi lidový východoněmecký přístroj co jsem dostal jako dítě. Spoušť, 4 vzdálenosti na zaostření, slunečno-oblačno. Tečka. To je vše. Další ovládací prvky nemá. Fotí se na středoformát 6×6. Součástí dodávky je i leukoplast na zalepení děr a přichycení zadního krytu… Cena od 800 do 2500 korun.
Některý fotky mají upravený barvy, ale jinak žádný fotomontování. Efektu je dosaženo vyfocením více záběrů na jedno políčko (max. 3).
— Radek Sakař: Holgafolio
— Pokud vás foťák zaujal