utrum

Tak předně konečně jsem se v klidu podíval na Happy End Oldřicha Lipského. Co na konci šedesátých let u nás vznikalo za filmy (V Československu) mě nepřestává udivovat. Pro mě je Happy End stejné zjevení jako byl nedávno znovu uvedený Kinoautomat (Na premiéře ve Světozoru bohužel s dávno vyčpělým Eduardem Hrubešem coby ftipným průvodcem).
Menšík je skvělý řezník, Abrahám je výýborné svůdník a Obermaierová dobře rostlá husička k zaříznutí. Po zpátku puštěný film i s dialogy a komentářem Menšíka v opačném časovém sledu. Skvělý nápad, funguje to perfektně, bavil jsem se královsky.

Druhým je starší film Alexeje Balabanova o Zrůdách a lidech (1998). Hned jsem si vzpoměl na film Muž s kinoaparátem Dzigy Vertova, který také spolehlivě přenáší do časů dávno minulých. (Se zvukovou stopou od The Cinematic orchestra je dodnes pro mne jedním z nejzásadnějších filmových zážitků). Balabanův film je v navození atmosféry mistrovský. Plavba na kanálech, scény na vylidněných ulicích jsou tak tísnivé a skličující, až je to je místy těžké unést. Přesto jsem je úplně hltal a když film skončil jen jsem nevěřícně mrkal. Ve filmu se totiž nemrká tak jsem to doháněl.
Komorní drama z počátků kinematografie a pornografie v Rusku o zrůdách v lidech a jejich obětech. Černobílý, zabarvený film. Dvacet metličkou na holou a siamská dvojčata v kabaretu. Dnes k tobě ještě nebudu tak přísná, proč jen děláš takové špatné věci. To se nevidí každý den.

Dovolím si narušit literární náladu a přicházím s vizuálním. Naperu do vás trošku mainstreamových záležitostí o kterých si myslím, že jsou zásadní obnovou žánru sci-fi!

(Celý příspěvek…)

Pozor tato recenze obsahuje spoilery a může prozradit něco o ději tohoto posledního filmu F.A.Brabce.

Indiánský náčelník Šilhavý Vilém se zamiluje do místní „dobrý-den-kozy-ven“ kurvičky Jarmily. Té zrovna končí směna v místním pubu a tak se sejdou na kopečku. Hned si to tam rozdají – snad se nenastydnou, pěkně to tam fouká. Následuje product placement na krajinu kolem Máchova jezera. Děj jde dál, Šilhavý Vilém přichytí Jarmilu při orálním sexu se svým otcem, psychicky to neunese a řeže otce do krku. To následovně odnese spousta čerstvě vypraných prostěradel v okolí 21,5 metrů. Tato tomatová scéna odstartuje rytmický rockový song od Saportlezbiens a videoklipový trip na Matějskou pouť se spoustou bubáků, které jsme viděli už v Kytici. Následovně můžete vidět několikakilogramový padající meteorit, dále pak pískající mravence a v neposlední řadě samohybnou loďku. WTF?! Kýčař Brabec si dokonale zamasturboval za kamerou a může si podat ruku se svým slovenským kolegou Jakubiskem. Prosím, nekupujte nikdo už Brabcovi k Vánocům nějakou Máchovu či Erbenovu knihu. Díky.

Dánsko 2004, psychologické drama
Režie: Susanne Bier

Kdyby tak člověk přeci jen nebyl zvířetem. Kdyby byl schopen zemřít, než aby překročil hranici mezi humanitou a bestiální touhou přežít za každou cenu.
Jsme jenom jedno malinkaté kolečko v gigantickém soukolí, které se chce navíc ještě šťastně otáčet. Jako by mu nestačila radost, že se vůbec může otáčet. Vypadáváme z elastického mechanizmu mezilidských vztahů a nahrazují nás noví. Můžeme se ještě vůbec zařadit poté, co jsme byli jednou vyřazeni?

Pro ty, kteří chtějí o tom co viděli přemýšlet nejen po filmu, ale třeba i několik dalších dnů. Pro ty, kteří jsou ochotni přiznat si, že se to může stát, že se to stává. Pro ty, jež se neboji projektovat sebe sama do stejné situace.

→ O filmu na ČSFD

„Conane, co je nejlepší v životě?“
„Rozdrtit nepřátele, vidět je utíkat před sebou a slyšet nářek jejich žen.“
„A co dál, Conane?“
„Jíst šťavnaté maso a pít silné víno, cítit žhavé objetí ženských paží a bláznivé vzrušení boje, v němž se čepele mečů míhají modře a rudě.“

Již brzy na vašich plátnech. 100 mil. USD rozpočet. Obsazení hlavní mužské role zatím čistě spekulativní. Javier Bardem že prý? Hlavní ženská role, šok, Scarlett Johannson. Režisér?

http://www.imdb.com/title/tt0816462/

Le Scaphandre et le papillon
Režie: Julian Schnabel
Země vzniku: Francie 2007

Svět se může změnit mrknutím oka. Může ti přišlápnout krk, že se zmítáš v agónii jako červ. Pak teprve opravdu bojuješ. Proseješ hodnoty na dřeň a zjistíš co je to nejdůležitější a co všechno zdánlivě zásadní bylo zbytečné. Nezlomnost ducha a neuvěřitelná síla přežít nacházená vždy až v těch nejtemnějších okamžicích života. Autobiografický příběh Jean-Dominiqua Baubyho, který zůstal uvězněn po infarktu ve svém ochrnutém těle. Než zemřel dokázal namrkat jedním okem, písmenko po písmenku, celou knihu… Pocity po shlédnutí? Nejprve zoufalství nad bezvýchodností situace a bezmocí alespoň důstojně zemřít. Poté stále se vracející údiv, obdiv a hrdost na to, čeho je člověk schopen dokázat. Nejsme pány svého času. Měli bychom však využít co nejlépe toho co nám byl dán. Ano.
Zásadní film s naprosto fantastickou kamerou Janusze Kaminskeho, která tě chytne a strčí přímo do Baubyho oka.

→ O filmu Skafandr a motýl na Čsfd
→ Na Imdb

Corbijn to dokázal a Sam Riley je Ian Curtis.
Nenechte si ujít.

Odkazy:
Control na csfd.cz
Control v nových sedačkách Světozoru (pro pražské)

Režie: Carlos Reygadas
Země vzniku: Mexiko 2004

TENTO FILM NEMÁ PŘÍBĚH.

Je bizardní sondou do života postavy, kterou si za ústředního hrdinu může vybrat jen odvážný režisér.Sám k tomu dodává „Většina lidí je podobná mým hrdinům, ne krásným lidem z televizních reklam“.

O hlavním hrdinovy se přímo nedozvídáme nic. Vše zachytáváme v útržcích a jen jaksi mimochodem. Budujeme si postupně vlastní linii skládáním otázek „O co tam kurva asi jde?“.

Všechny důležité postavy jsou naprosto bez emocí. Ať už souloží, vraždí — nebo jsou vražděny, nehnou ani brvou. Jako by zcela rezignovaně proplouvali životem. Jen ty slzy jim občas tiše kanou…kap, kap. Možná je to i tím, že jsou tam samí neherci, kteří ani nepočítají, že by někdy hráli ještě v něčem dalším. Překrásná neherečka Anapola Mushkadiz o tom řekla „Nikdy jsem nechtěla být herečkou. Pokud už nebude žádná další příležitost, je mi to úplně jedno“.

Ve filmu není nic tabu, odhalováno je vše. A tím nemyslím jen půlsekundový záběr na penis. Od začátku je jasné, že si režisér s nějakou cenzurou hlavu nelámal a vychutnává si diváka záběry na které není opravdu připraven. Hned při nominaci na Zlatou palmu v Cannes byl Carlos Reygadas nařčen z pornografie…

Kamera jakoby tápala společně s námi. Okamžiků, kdy nabízí něco krásného je málo. Většinou jakoby bezcílně bloudila po okolí nebo se naopak zarputile drží jednoho záběru. To ale neznamená, že je stále nezajímavá. Jen nic neusnadňuje. Je těžké se v ní orientovat stejně jako v cizím životě.

Režisér nastavuje syrové zrcadlo současnému Mexiku. Hrdému nacionalismu tzv. vyspělé civilizace, náboženskému fanatismusu v potikladu s totálně uvolněná morálkou. Možná to bylo „jen tak mimochodem“ jeho hlavním záměrem. Težko říct.

Ale zrcadlo je to podivné, bizardní a šokující. Možná je to taky totální sračka. Jenže je to tak podivná sračka, že ji stále nemůžu úplně zavrhnout a vracím se k ní.

Podtrhnul bych slova bezcílnost a apatie. Nechci hledat hlubší významy tam, kde možná ani žádné nejsou, ale tyhle pocity film vyvolal u mne.

U nás de dá koupit DVD v Levných knihách za 99,-

→ Zdroj citací BBC News
→ Informace o fimu na ČSFD
→ Informace o filmu na Imdb

Koncem loňského roku vyšla konečně na DVD Markéta Lazarová. Film vydalo britské (!) vydavatelství Second Run a včera jsme ho měli možnost shlédnout na improvizovaném promítání v místní skautské klubovně (za což jim patří dík). Pro mne vyjímečný filmový zážitek, na který jsem čekal hodně, hodně dlouho. Všechny možné i nemožné informace nejen o filmu Markéta Lazarová jsou na vynikajícím webu Petra Gajdošíka – Nostalghia. Nezbývá než si přát, aby se dočkala vydání verze přepsaná z negativu! Kéž by se navíc podařilo najít původní magnetický záznam zvuku (prý čtyřstopý – jak se může taková věc ztratit!?). Tenhle fim je kult a povinnost!

→ Recenze DVD na Nostalghia.cz

Co mi osobně kazí náladu je obal britského DVD. Pro porovnání dobový plakát Zdeňka Zieglera z roku 1966 a o pod ním obal britského DVD. Hmm…

+ Výstava Filmové plakáty pro otrlé

→ http://www.otrlydivak.cz/

Kurdové, Irák, Turecko, utečenecké tábory, oběti… kolik je dnes obětí? Deset? …ne dvanáct je jich dvanáct! Naše stanice nám jako první přináší zprávu, že obětí je dnes skutečně dvanáct a pět zmrzačených (včerejších obětí bylo jen jedenáct – sleduj statistiky na www.mrtviarabove.com).
Upozorňujeme rodiče, že následující záběry rozházených střev a mozku na ulici nejsou vhodné pro děti do deseti let…
Takovéhle věci slýcháme v posledních letech tak často, že už zevšedněly a nikoho nazajímají. Zase bombový atentát? Ach jo, co dávají na dvojce…
Nějaká válka, někde. Je to daleko.

Film Želvy mohou létat se odehrává v utečeneckém táboře na hranicích Iráku a Turecka. Je z doby těsně před svržením Saddáma a příchodem Freedom Forces. Je o obětech války. Je především o dětech, o jejich snaze přežít a touze žít. Je reklamou na jejich bídu a zrcadlem naší lhostejnosti. Jaké my tu máme vlastně problémy…

Premiéra tohohle filmu odstartovala letošní celorepublikovou přehlídku hodnotných filmů — Projekt 100. Dejte si taky něco.

→ Stránky Projektu 100
→ Stránka o filmu Žělvy mohou létat na ČSFD

Podivná noc. Na všechno padl větší stín. Nejsou slyšet žádné obvyklé zvuky. Ty stíny! Vynořují se odnikud a vzápětí mizí ve chodu. Shluk policejních aut ve vedlejší ulici. Žádné majáčky, žádná siréna. Dostaveníčko příslušníků Městské policie pět minut po půnoci. Raději zaplouvám za roh a sleduju hru barev listí na pokrytém chodníku. Vzpomenu si na pár dní starou příhodu s hovnem na botě co nešlo sundat. Žádní pejskaři v dohledu. Ale to ticho mě znova řízne. Němé blikání neónu na baru U Zasrané kočky. Žádný pohyb v oknech. Nic. Domů to mám pár metrů a s klíči v montážní poloze mizím z dosahu tíživé atmosféry. Vstupní hala. Zámek na jeden západ. Jako vždy. Schody nahoru. Mříž. Už se dlouho nestalo, aby byla zamčena na dva západy. Na podlaze vidím temnou stopu co vede do našeho bytu… Natahuji samostříl s radioaktivní šipkou. Z kuchyně slyším vytí upírů. Nabíjím brokovnici. Vytahuju sekeru. Vytahuju si kalhoty a z nich kapesník.
Ještě vysmrkat.
Rozrážím dveřmi hustě namačkanou skupinku nadějných příslušníků střední třídy. „Ahoj Petře dnes máš to čtení!?“. Odhazuji víko od popelnice a rukou si zavírám do široka otevřenou hubu. „Kdo jste? Hellle já tady taky bydlím!“, „My jsme tví spolužáci co nezestárli, jen dospěli“. „Ale ty vypadaš, že jsi ještě nedospěl!“, „Jsi neoholený, pořád nadváha“, „A moc peněz asi taky nemáš, co?“. Dívám se dlouze na rudé, plyšové sedadlo. Dívám se rudě na dlouhou řadu sedadel. Dívám se do prázdného sálu pode mnou. Upír zrovna rve deformovanými sajáky nebohému půlku krku. „Ggrrr, aggghhh, chrrááák“, promluví řečí upírů a všichni ostatní upíři souhlasně cení sajáky a pokyvují hlavami.
Nebozí přeživší podnikají neustále pokusy o záchranu dalších obyvatel potemělého městečka. Vždy za cenu někoho ze své skupiny. Sleduji zpevňování charakteru mladého policisty, který je v zájmu skupiny nucen popravit sekerou svého známého, jenž byl nakažen upíří super rychlou nákazou. Dokud má skupina jeho, má naději. Je připraven přinést tu nejvyšší oběť pro své blízké. Zima nastupuje i u nás. Vrány mě létají zdravit už druhý týden…

Zhruba od patnácté minuty usilovně přemýšlím jestli a kdy naposled jsem viděl větší píčovinu než tohle.
Jo, ti spolužáci, co jsem potkal po jedenácti letech… kdyby tohle dali…

Podle autorů první lesbický film Ruska (což může být i pravda, odhlédneme-li od čisté pornografie), s rozpočtem 3000 dolarů, natočený podle skutečného příběhu, by měl být zdarma prezentován na internetu od 28. září. Film A Sister’s Kiss vypráví příběh dvou mladých slečen, které v sobě najdou zalíbení za hranicí přátelství. Až sem, je to asi docela nuda, dívčiny ovšem netuší, že všechno je jinak. Jsou totiž sestry a předpokládám, že nadšené z toho asi dvakrát nebudou. Trailer samozřejmě neprozrazuje v podstatě nic o rozvoji popsané zápletky, takže nezbývá než se na to kouknout. Mě ukázka docela zaujala, navíc se mi zamlouvá idea internetové premiery. Jen doufam, že trailer není celý film. Stopáž filmu je, jak se dočtete na docela strohém webu, 60 minut.