utrum

Trochu nám o Vánocích zapadl pohřeb prvního soudruha Kima (měli jsme vlastní pohřeb na lafetě). Je to škoda, po dlouhý době oficiální fotky ze Severní Koreje. Navíc představení a mezinárodní uvedení na trůn následníka komunistické královské dynastie.

— Fotogalerie na BBC, některý fotky hustý.

— Idnes se tomu docela věnovalo a předkládalo kompiláty zpráv

Dobrý bylo taky objevení obřího vojáka a neobratný digitální úpravy fotek před zasláním agentůrám. Trochu jsem to zvětšil a přitáhnul a fakt tam je! Zvětši obrázek dole.

— Originál článek na Nationalpost (englicky)

Ty jo zavzpomínal jsem na svůj starý Sinclair ZX Spectrum, který už nemám.

Ten jsem si měl kurva nechat – byl boží. Už tenkrát u Sinklérů věděli, že se půjde cestou noutbůků. Akorát ještě něměli displaye. Našel jsem i nějaký kazety s hrama a ve světě Ajfounů a onlajn hraní mi to připadá jak významný archeologický počin.


Samozřejmě mi je někdo nahrál, ale byly to pecky. Za všechny Robocop a R-Type. Tyhle dvě se mi vybavily, grafika byla už super. Samozřejmě dohrávání levelů z kazeťáku občas zážitek z hraní kapku protáhlo, stejně to mělo ale kouzlo.

obrázky vzaty z Moby Games

Ivan Martin Jirous (*23. 11. 1944 – †10. 11. 2011)

Pár věcí z Magorovy Summy, pro vzpomínku. Snad odpustí mi Magor, že jsem si tolik dovolil.

- – -
Nerad používám jméno Ivan
připomíná mi že jsem pijan

- – -
Probudila mne vůně Tvého těla.
Copak jsi na mne zapoměla?
Říkal jsem si:
tak takhle je mi.
Probudil jsem se mezi lilijemi.

- – -
Špatně se skládá elegie
když kolem cucají se pyje
a každý rým je na to chudý
popsat jak kouří se zde údy

Abych zas nepsal výtržnicky
zaznamenám jen sporadicky
jak jeden odsouzený přelíz
druhému zločincovi penis

- – -
Genius loci zřejmě mi
vnuká zde pocit barokní
Mají mě v moci dobře vím
ještě rok zbývá mi a pár dní

- – -
Jen to nutkání k oběšení
nikdy mi asi nezevšední

- – -
Chuť nemám ani inspiraci
psát o tom nad čím tiše zvracím

- – -
Jilmy porostlé břečťanem
v korunách dubů jmelí
veselejší se nastanem
proč bychom smutní být měli

Na kůře olší choroše
ve stěnách domů plíseň
minuly prchavé rozkoše
hlubší nás svírá tíseň

Zas pruty mříží na oknech
a ruce v pouta dané
to abych aspoň v těchto zdech
sepjaté měl je Pane

- – -
Není pravda, že je mi smutno,
smutno mi totiž není.
A není pravda, že jsem sám,
jsem jenom osamělý.

13. 6. 85 III.

Nedávno jsem šel zase kolem a všimnul jsem si zívajících lahůdek na rohu náměstí. Vedle co byla vývěska kina je teď Pizza miniMAX. Ani otrlí Vietnamci to tam nedali. Deset zákazníků denně jim asi na nájem nevystačilo. Nicméně upoutalo mě původní logo PRAMENU (nějaký designér by třeba zhodnotil zda kvalitní) a mozaikový obklad u chodníku. Takhle si to přesně pamatuju. Bydlel jsem o pět baráků dál v Leninově ulici. Dívčí internát zemědělské školy. Bývalý pivovar a hostinec.

Můj pokojík (obývák) byl super, bývalý prostorný lokál. Měli jsme obří akvárium domácí výroby co netěsnilo.  Odtud jsem štádoval každé ráno na „starou“ základku na náměstí. Pěkně s respektem. Pan řídící Roušal byl komunistickej saďour jehož metody byly ověřeny ještě z dob Rakouska-Uherska. Každý z chlapců kdo tam chodil si na něho určitě vzpomene. Mě jednou táhl za tvář z parku do patra, když jsem se kouloval za školou. Taky rád rval vlasy a kosinky. Třešničkou na dortu bylo vykrákání za volátko. Nebo ruštinář, Kalous – regulérní psycho. Ten švihal knížkama o podlahu a řezal nás laminátovým okovaným ukazovátkem. Prskal a Pepovi Rambousků jednou rozrazil hlavu. Nikdy bychom si ale nic nedovolili na staršího člověka, na učitele. Nikdo z nás. Kdo si šel stěžovat dostal přes hubu ještě doma. Byli jsme školáci a puberťáci a učitel byl bůh. Některý stáli za hovno, na některý se naopak vzpomíná celej život (Paní učitelka Tlamková!). Co takhle slýchávám maj učitelé teď dost problémy. Když se vyskytne ve třídě nějakej zmrd, nemůžou s ním pořádně zatočit. Je to teror a hra nervů.

Před dvěma dny mě šokovala taková běžná zpráva z Rosic u Brna. Dva 21 letí mladíci napadli a dokopali skoro padesátníka vracejícího se večer s kolem domů. Asi měl trochu naváto, třeba jim i něco řek. Ale aby ho rozkopali, svlíkli a okradli o 90 Kč, to mi příjde už moc. Týpek tam někde ležel do rána a bude se z toho ještě dlouho dostávat.  Ta brutalita z toho úplně zamrazí. Já bych hlasoval pro znovuzavedení trestu smrti v podobných případech.

Všichni už jistě znají,… přidávám to pro sebe, abych to měl někde uložený. Díky Jirko.

Záběry jednoho z posledních izolovaně žijících kmenů a kampaň na jejich ochranu:
http://www.uncontactedtribes.org/

Amatérsky pořád fotím a tohle je výběr z mého rodného maloměsta za posledních 10 let.

Doplňeno a přesunuto sem:

Przelautsch

Na oslavu demokraticky vzniklé koalice na pražském magistrátu rostou spontánně po Praze sněhuláci. Vytvoř si i ty svého zastupitele!

Tohle se opravdu nedávno stalo.
Jednoho všedního dne se chystala děvčata na intru k cestě do školy. Vychovatelka obcházela ložnice a vyháněla poslední opozdilkyně. Těsně před devátou zamkla intr a odešla.

Ve druhém patře zůstala zamčená jedna prvačka. Není důležitý jak to – jestli se schovala, nebo byla zrovna na hajzlu, když vychovatelka obcházela. Byla na chodbě za skleněnejma dveřma vedoucíma na schodiště. V budově kde se zároveň vyučuje, takže o dvě patra níž bylo lidí dost. Měla taky mobil…

Přesto se rozhodla, aby nezameškala, spustit se z okna. Nasadila si batoh a pověsila se za parapet. Nevím přesně kolik je to metrů, ale u paty baráku je ještě malá stráňka, takže deset metrů to bude. Ta stráňka jí nakonec asi zachránila život, protože nedopadla přimo na nohy ale po stráňce se svezla a žuchla sebou na plocho. I tak utrpěla vážná zranění, ze kterých se bude dlouho dostávat. O tom jakej poprask to vyvolalo na učňáku se nemá asi cenu rozepisovat…

Proč to píšu. Holčina si myslela, že se sice pustí parapetu, ale o patro níž se chytí parapetu dalšího, až takhle „seskáče“ do přízemí. Jeko ninja. Přesně jak to viděla ve filmu nebo počítačový hře. Úplně mimo reálný vnímání světa. Nějaký ponění o výšce, váze, gravitaci o tom jak se v letu zachytit konečky prstů za plechovej parapet, tak nic z toho evidentně v patnácti v hlavě nemá. To se mnou docela otřáslo. Doufám, že je to ojedinělej případ.

Projekt Opencard je progresivní, perspektivní, dlouhodobě udržitelný a při zadávání veřejných zakázek nedošlo k zásadním pochybením. K tomuto závěru došly společnosti eFractal a APOGEO audit s.r.o., které prověřovaly projekt Opencard z hlediska technologického a z hlediska postupů při zadávání veřejných zakázek a uzavírání smluv.

Toť oficiální vyjádření demokraticky zvolených zástupců lidu. Jenže o prvním auditu, konsorcia NEXIA AP a.s. se tam nějak nemluví. Ten totiž zdá se posuzoval i cenu a návratnost projektu. Jsou známi viníci a budou padat hlavy, psalo se. Ale hovno, jako vždycky. Tak magistrátčíci nechali udělat další dva audity a ty už mluví příznivější řečí. Kdo by se v tom taky vyznal a kdo by to četl. Vždyť se krade pořád. Nuda.

Nejprve se pravda trochu psalo o tom, že to bude další čipová karta využitelná k fízlování lidí. Pak byly ty audity. Jeden, dva, tři – my jsme bratři. Rozdej to znova soudruhu. Všechno přece jasně ukázalo jak je projekt pro občana výhodný a perspektivní. A aspoň se lidi naučí chodit do knihovny.

No a tak to tu máme. Opencard prostě bude a pokud si chceš předplatit jízdný v MHD, kup si ji, nebo ti dá revizor do držky.

Místní obyvatelé bohužel nejsou moc zvyklí přikročit k násilí, ikdyž jim někdo dlouhodobě sere na hlavu. Stalo se to v historii jen párkrát a píše se o tom do dneška (obě defenestrace a třeba Kozina).

— Jedny z mnoha článků reagujících na výsledky prvního auditu třeba tady a tady
— Oficiální stanovisko magistrátu – i s linky na výsledky auditů (ty tam asi moc dlouho nebudou)
— Rozhovor s majitelem firmy Haguess, která Opencard pro Prahu vyvinula
— Trefný epitaf v Reflexu

A jaký máš názor na Opencard ty?

Je chválihodné jak vládnoucí mužové a ženy chtějí šetřit. Šětření a úspory jsou slova našich dní. Zajímavé je pak zachytávat ty zprávy v médiích. Ten krade. A ten taky. Ten si přihrál kšeftík a ten prodal obecní pozemky pod cenou a řekl si o milion. Dostavěný obchvat, nejdražší v historii, hlavně že už je. Kamiony jezdí oklikou, na značky se zapomělo. Mistrovství světa v lyžování, raděj rychle zapomenout – průser a rozkrádačka obřích rozměrů. Obojživelné transportery Pandur, ktére se pod vahou přídavného panceřování potápějí. Kontejner nebezpečného odpadu se nám vrací až já nevim z prdele Brazílie. Opencard! To je tak na co si teď vzpomínám.
To vypadá na totální řiť a rozklad státu. Nikdo o ničem neví, nikdo za nic není zodpovědný. Demonstrující policisté vtrhnou na Ministerstvo vnitra, rozbijí výplň dveří a bezpečnostní rám. Ó Anarchie. Ó Policie. Někteří měli dokonce kukly – což je na demonstraci zakázáno, akorát tam nebyl nikdo, kdo by je zatknul.

Jak tohle mají vůbec číst lidi ve fabrikách. Co choděj na tři směny a jsou nucený k zničujícím přesčasům. Je to přece dobře zaplacený! Budeš mít pro děti, budeš mít na hypotéku! Na ty malý ozubený kolečka, který táhnou ten nezbytnej ekonomickéj růst se nehorázně sere.