utrum

— Stránky festivalu

Bývalý vojenský prostor Milovice

Velice sympaticky vypadající festival na nevšedním místě. Akce, kterou určitě stojí za to podpořit. Kouněte na to sami na .
→ WEBU FESTIVALU

→ Stránky Punx Pikniku

Manželé při cestě k rozvodovému řízení, Slovensko

Tak jsem včera nechala děti ukrajinské vychovatelce, manžela v hospodě zapít nepostup Viktorky v Košťál Cupu a vyrazila si opět na Pecha Kucha Night v kině Aero. Musím říct, že mi naprosto očarovali fotky slovenského fotografa Martina Kollára. Jeho skromnost, nezištnost a bezprostřednost při prezentaci společně s jeho velkoformátovými fotografiemi z cyklu „Nothing special“ byli tím nejlepším ze včerejšího večera. Pan Kollár to má ve voku, nádherné obrazy, jedinečné momentky, bizární a úsměvné příběhy. Konečně posuďte sami.
Martin Kollar (odkaz NOTHING SPECIAL: BOOK FROM NEW EUROPE)

→ http://festival-proti-rasismu.cz/

Koncem loňského roku vyšla konečně na DVD Markéta Lazarová. Film vydalo britské (!) vydavatelství Second Run a včera jsme ho měli možnost shlédnout na improvizovaném promítání v místní skautské klubovně (za což jim patří dík). Pro mne vyjímečný filmový zážitek, na který jsem čekal hodně, hodně dlouho. Všechny možné i nemožné informace nejen o filmu Markéta Lazarová jsou na vynikajícím webu Petra Gajdošíka – Nostalghia. Nezbývá než si přát, aby se dočkala vydání verze přepsaná z negativu! Kéž by se navíc podařilo najít původní magnetický záznam zvuku (prý čtyřstopý – jak se může taková věc ztratit!?). Tenhle fim je kult a povinnost!

→ Recenze DVD na Nostalghia.cz

Co mi osobně kazí náladu je obal britského DVD. Pro porovnání dobový plakát Zdeňka Zieglera z roku 1966 a o pod ním obal britského DVD. Hmm…

Tak nejdříve tu dobrou nebo špatnou zprávu? Tak ta dobrá je, že přijede, ale to stejně už všichni zainteresovaní vědí. Já si alespoň odskočím od plotny. Ta špatná je vidět viz. níže. Plakát neznalým sděluje asi toto „Do Akropole přijede mánička s červenou hlavou, věčně na tripu, chichichi chochocho, rukama se mlátím do kolen, fashion victim aneb mám vás rád a asi budu brzo zvracet v tom předklonu.“ To má asi za trest, chudák citlivý melancholický bój Nathan. A nechtějte mi nasrat dotazem, co konkrétně se mi na tom nelíbí… Nevermore zadavatelům i tvůrcům plakátu.

http://www.nathanfake.co.uk/content/
http://www.myspace.com/nathancake
http://en.wikipedia.org/wiki/Nathan_Fake

Tak nějak po „americku“ se mi chce poslední roky toto křičet. Na přelomu září-října (ihned po letních výprodejích) nás začnou lační kapitalisté dostatečně vizuálně stimulovat a znervózňovat z blížících se Vánoc. Vánoc, které se stávají hlavně svátkem konzumu a každoročních rekordních tržeb i přes remcající národ o hlubokých kapsách. Jako hlavní ikona byl vybrán reklamními agenturami Santa Claus. Je to cca pár desítek let, kdy tu lidi prskali na sovětského Dědu Mráze (který jakoby z oka vypadl Santa Clausovi) a statečně se bili za našeho tradičního Ježíška. Kde jsou teď? Volám o pomoc! Jděte se Santou do hajzlu a nechte si ho v ú-es-ej! Vzal bych si příklad ze sousedního Rakouska, kde v tradiční vánoční Vídni byl Santa vykázán! „Santa Claus je jen kšeft a narušuje naše dobré tradice!“ Více na www.anti-santa.cz. 21-12-2007 jedinečná možnost se s ním rozloučit na Václavském náměstí!

První pohled neprozradí skoro nic, tápete v kompozici a obsahu, pátráte po tom prvoplánovém sdělení, vidíte obyčejný výjev z každodenního městskýho ruchu kolem sebe. Druhým pohledem se ponoříte do obrazu a uvidíte jedinečné zachycení kouzla okamžiku nad kterým se pousmějete. Teprve ten další vám ukáže širší souvislost, hloubku a možná v některých obrazech váš úsměv pěkně pokřiví. Matt Stuart je „Pan“ fotograf.

Více fotografií na: www.mattstuart.com

V Praze vznikl nový, tolik potřebný multikulturní prostor.
Na Smíchově se začnou dít velké věci, buďte u toho!

Podle autorů první lesbický film Ruska (což může být i pravda, odhlédneme-li od čisté pornografie), s rozpočtem 3000 dolarů, natočený podle skutečného příběhu, by měl být zdarma prezentován na internetu od 28. září. Film A Sister’s Kiss vypráví příběh dvou mladých slečen, které v sobě najdou zalíbení za hranicí přátelství. Až sem, je to asi docela nuda, dívčiny ovšem netuší, že všechno je jinak. Jsou totiž sestry a předpokládám, že nadšené z toho asi dvakrát nebudou. Trailer samozřejmě neprozrazuje v podstatě nic o rozvoji popsané zápletky, takže nezbývá než se na to kouknout. Mě ukázka docela zaujala, navíc se mi zamlouvá idea internetové premiery. Jen doufam, že trailer není celý film. Stopáž filmu je, jak se dočtete na docela strohém webu, 60 minut.

Druhý ročník sympatickýho DYI festiválku. Běžte hodit voko a podpořit! Budou tam samý fajn kapely a lidičky.

— Další info o KRH festu

Včera nás navždy opustil jeden z nejlepších tenorů současnosti Luciano Pavarotti.
Proto se i já v takové pohnuté chvíli připojuji ke kondolentům s vyjádřením hluboké soustrasti všem pozůstalým a skalním fanouškům…

21. srpna 2007 představila česká veřejnoprávní televize nový vizuální styl svých kanálů. Ten je výsledkem práce týmu nezávislých designerů a pracovníků České televize.

Vraťme se nyní o 16 let zpět do doby, kdy novinář a tehdejší šef rakouské veřejnoprávní služby ORF Gerd Bacher, původem ze Salzburgu, oslovil angličana a grafického designera Nevilla Brodyho s nabídkou kompletního redesignu vizuálního stylu rakouských televizních a radio stanic.

Pro Brodyho, tehdy již celosvětově uznávaného designera, byla taková nabídka výzvou, umožnující uplatnit bohaté zkušenosti z oblasti tvorby vizuálního stylu a propojit je s novými možnostmi, které televize jako medium nabízí. Brody si byl vždy dobře vědom toho, že práce grafického designera nekončí „u papíru“ a má-li být výsledek dobrý, je potřeba chápat design a prostředí ve kterém (a pro které!) je tvořen, v širších souvislostech.

Veřejnoprávní televize trpí všude na světě stejnými neduhy. Jsou konzervativní, nepružné, uvězněné v okovech konvenčního diváka. Jedním z nezbytných kroků pro vytvoření vhodných pracovních podmínek proto bylo najít schopného nezávislého partnera mimo toto prostředí, který by celý projekt řídil.

Vídeňská konzultační a designerská společnost DMC, založená v roce 1991 Hubertem Schillhuberem a Oliverem Kartakem, se tak na návrh Brodyho a se souhlasem vedení ORF stala řídícím článkem celého procesu transformace a komunikačním mostem mezi týmem designerů v čele s Nevillem Brodym a lidmi z ORF.

Nová tvář ORF, kterou si o dva roky později na svých přijímačích naladilo bezmála osm milionů Rakušanů a se kterou se na obrazovkách našich sousedů můžeme v lehce modernizované podobě setkat dodnes, je výsledkem spolupráce, která by se dala z našeho pohledu nazvat osvícenou.

Můžeme hledat odpovědi na to, proč se šéf naší veřejnoprávní televize Jiří Janeček při tiskové konferenci k prezentaci nové tváře ČT zadrhává a opakuje několik prázdných formulí stále dokola, proč Pavla Hromková z oddělení Vizuální prezentace ČT hovoří o něčem, čemu evidentně příliš nerozumí a dává přitom pokyny „obsluze on-screen prezentace“ Alanu Zárubovi (který je jinak respektovaný grafický designer) nebo proč se autor celého vizuálního stylu a vítěz veřejné soutěže Štěpán Malovec vůbec nedostane ke slovu. Ale copak si, milí krajané, musíme odpovídat?

Výsledek reflektuje podmínky, ve kterých byl vytvořen.
A buďme za něj rádi. Od 1. září na všech kanálech veřejnoprávní televize.

Update:Porovnejte proces vzniku nové tváře ORF a ČT. Váš názor nás zajímá – diskutujte