Biosphere, Palác Akropolis, 19. 1. 2006
Dříve než se pokusím zhodnotit tento zvukový zážitek udělím zdarma jednu radu. Pokud se chystáte na nějaké hudební představení, které je pouze poslechové, tzn. lidé netančí, skoro se nehýbou – pouze poslouchají, nechoďtě zásadně do přední řady. My tu chybu udělali. Fotografové mají v takovém případě opravdu hodně kuráže a slétají se jak mouchy na lejno v neuvěřitelném množství. Cvakají, blejskají, aby pak s výrazem prefesionálního sebeocenění získali patnáctset stejných fotografií dvou zcela neakčních týpků stojících za dost vysokým stolem a šmrdlajících dvě hodiny klikátky. Přitom vás samozřejmě neustále obtěžují a tlačí se před vás hnáni povinnostmi a závazky pravých žurnalitsů.
Prostě votravujete. Běžte fotit koncert Hatebreed z první řady, pak se ukáže váš talent pro reportáž.
Koncert Biospere se až na zavěrečný přídavek, úsměv a mírné, snad šťastné zjihnutí aktérů nesl v dosti minimalistickém, odměřeném duchu. Idyž se s projekcemi poměrně šetřilo, byl jsem často ve spokojené eufórii. (THC free) Originální prolínačky, místy až impresionistické, pomalu plynoucí nekonečné video koláže doplňovaly hudební otisky prostorů, které Geir umně skládá jeden za druhým, tak jak se odvíjela jeho životní linka. Útěk z neúprosného, věčně spěchajícího velkoměsta (metro) až do úplné izolace, hodně na severu zastrčených norských fjordů (uhrančivá projížďka na člunu). Viděli jsme Geir Jenssena z veliké dálky. Za skly laboratoří, v obrovském uzavřeném výzkumném komplexu zastrčeném v nepřístupném fjordu, podnikajícího výpady do vnějšího vesmíru. Je možné, že je tam uplně sám.